Cestopis Etiopie: Poznejte faunu, floru a nejzajímavější místa této africké země 2/2

Po celodenní cestě z Lalibely jsme k večeru dorazili do města Awash, kde jsme se ubytovali. Ráno jsme se vydali do národního parku Awash. Park se nachází na hranici mezi regiony Oromia a Afar, asi 215 km od hlavního města Addis Abeby. Tento park je jedním z nejstarších a nejkrásnějších národních parků v Etiopii.

Park se rozkládá na ploše 756 km2 v riftovém údolí a je protkán řekou Awash, která pramení v etiopské vysočině. Řeka je lemována akáciovými lesy a trnitými křovinami a tvoří několik úchvatných vodopádů, které jsou jednou z hlavních atrakcí parku. Park je domovem mnoha druhů endemických divokých zvířat a ptáků. Mezi nejznámější patří Oryx beisa, který je symbolem parku. Dalšími zajímavými druhy které jsme zde fotografovali jsou pavián olivový, dig dig, malý druh antilopy, nebo krokodýli nilští ležící na břehu pod vodopádem.

Bale Mountains jsou součástí etiopské vysočiny a nachází se v regionu Oromia. Je to horský masiv, který nabízí nádherné výhledy na horskou krajinu a všudypřítomné vesnice. Je až s podivem, kde všude lidé žijí. Bale Mountains jsou známé pro svou vysokohorskou biodiverzitu a výskyt mnoha endemických druhů zvířat a rostlin. Cestou do hor jsme viděli skupiny paviánů Chackma a po cestě v předhůří jsme spatřili první místní endemity, Nyaly horské a Bahnivce severní. Tyto dva druhy antilop žijí pouze v Etiopii. Nyala horská (Tragelaphus buxtoni) je velká antilopa s dlouhou srstí a pruhovaným hřbetem. Bahnivec severní (Redunca redunca) je menší antilopa s červeno hnědou srstí a bílým ocasem. Večer jsme se ubytovali v jednom z levných hotelů ve městě Goba.

Druhý den ráno jsme se vydali do hor, kde jsme měli za cíl spatřit kriticky ohroženého vlčka etiopského (Canis simensis), nejvzácnější psovitou šelmu na světě. Vlček etiopský je malý štíhlý pes s červeno hnědou srstí a bílým břichem. Žije pouze ve vyšších nadmořských výškách nad 3000 metrů a živí se hlavně hlodavci. Odhaduje se, že jich na celém světě zbývá už jen asi posledních 400 kusů. Měli jsme štěstí, na planině Sanetti Plateau, která je jeho teritorium jsme hodinu pozorovali pár lovící hlodouny (Tachyoryctes macrocephalus) a dalšího vlčka jsem sledovali při cestě do Harena Forest.

Harena Forest je jeden z posledních přirozených lesů v zemi, který je domovem vzácných a endemických druhů rostlin a zvířat. Rozkládá na jižním svahu Bale Mountains, které tvoří jihozápadní část Etiopské vysočiny. Les má tropické horské klima a sahá od 1450 do 3200 metrů nad mořem. Některé jeho části jsou často pokryty hustou mlhou.

Naše návštěva Bale Mountains se blížila ke konci. Poslední den jsme měli ještě jeden cíl, vidět a nafotit Horské Nyaly. Tyto vzácné a ohrožené antilopy žijí pouze v tomto parku a jsou považovány za jedny z nejkrásnějších savců Afriky. Kromě nich se nám podařilo fotografovat i další zajímavé druhy, jako je Menelik Bushbuck (Tragelaphus scriptus meneliki), který je endemický pro Etiopskou vysočinu, a Bahnivce severního (Redunca redunca), který je největším zástupcem svého rodu. Bylo to krásné rozloučení s tímto úžasným místem.

Po několika dnech strávených v Bale Mountains, kde jsme obdivovali nádhernou přírodu a divokou faunu, jsme se vydali na další etapu naší cesty po Etiopii. Naším dalším cílem bylo město Arba Minch, které leží na břehu jezera Abaya v jižní části země. Cesta byla dlouhá a náročná, ale také plná zajímavých zastávek a setkání.

Při jedné ze zastávek jsme oslovili v malé vesnici místní dívky, zda si můžeme prohlédnout jejich malovaný dům a jestli si je můžeme vyfotografovat. Byly velmi přátelské a za předem domluvený poplatek nám ochotně zapózovali a ukázali interiér jejich skromného obydlí. Bohužel se nám cestou zpět k autu do cesty postavili místní mladíci, kteří z nás chtěli vymámit další peníze a začali nás obtěžovat. Dokonce došlo i na házení kamenů na naše auto, když jsme se snažili odjet. Naštěstí jsme se dostali z této nepříjemné situace bez vážných následků a pokračovali jsme v naší cestě.

Další naší zastávkou bylo jezero Abaya, toto jezero je největším jezerem v Etiopské tektonické propadlině a je druhým největším jezerem v zemi. Leží ve Východoafrickém riftu, východně od pohoří Guge, a je součástí Národního parku Nechisar. Jezero má krásnou červenohnědou barvu a je obklopeno horami a savanou. Na jeho jižním břehu se nachází město Arba Minch, kde jsme se k večeru ubytovali. Dnešní den byl opět plný kontrastů, emocí a krásy. Zítra nás čeká další zajímavý program, návštěva Národního parku Nechisar a plavba po jezeře Chamo.

Arba Minch je město na jihu Etiopie, které dostalo své jméno podle 40 pramenů. Město leží na úpatí západní strany Velké příkopové propadliny a je obklopeno dvěma velkými jezery, jezerem Abaya na severu a jezerem Chamo na jihu. Arba Minch je branou do národního parku Nechisar, kde žije bohatá fauna a flóra země.

Jednou z hlavních turistických atrakcí Arba Minch je jezero Chamo, kde se nachází tzv. Crocodile Market, místo kde se shromažďují obrovští nilští krokodýli, kteří dorůstají až 6 metrů délky.

Ráno jsme si objednali kapitána s lodí, který nás vzal na výlet po jezeře, abychom si tyto monstra mohli prohlédnout zblízka. Byl to úžasný zážitek, být na pár metrů od velikého krokodýla a vidět zblízka jeho obrovské čelisti.

Na jezeře jsme pozorovali kromě krokodýlů hrochy, mnoho vodních ptáků a také místní rybáře v malých loďkách chytající ryby. Rybářské loďky mi nepřipadaly bezpečné, když jsme viděli, jak velcí krokodýli se ve vodě loví.

Zbytek slunečného dne jsme strávili na břehu jezera, kde jsme si užívali klid, pohodu a etiopskou kávu. Opět jsme měli ozbrojeného hlídače, který nás chránil před možným nebezpečím. Nikdy jsme za celou cestu po Etiopii ale žádné nebezpečí necítili. Etiopané jsou velice milí a přátelští lidé.

Při našem nezapomenutelným měsíčním putování po Etiopii jsme navštívili další velice zajímavé město Jinka, které se nachází v jižní části země. Jinka je považována za bránu k úchvatnému údolí Omo. Cesta z Arba Minch byla dlouhá, ale opět plná neuvěřitelných zážitků a nádherných výhledů.

Jedna ze zastávek byla ve vesnici Konso, kde jsme obdivovali tradiční architekturu a způsob života místních obyvatel. Konso jsou jednou z mnoha etnických skupin, které tvoří bohatou kulturní mozaiku Etiopie. Jsou známí svými opevněnými vesnicemi, úrodnými zahradami a bohatou kulturou. Stále si zachovávají své tradiční zvyky, životní styl a jsou populární destinací pro turisty v jižním regionu země.

Další velice zajímavou zastávkou bylo multietnické tržiště v Key Afer, kde jsme potkávali příslušníky různých etnik z údolí Omo, jako jsou například Hamarové, Bannové, Ariové nebo Karové. Každý kmen má svůj jedinečný styl oblékání, účesů a ozdob. Na tržišti se prodávaly živá zvířata, různé druhy potravin, oblečení, šperky a suvenýry.

Po návštěvě tržiště jsme pokračovali do Jinky, kde jsme se ubytovali v jednom z levných hotelů v centru. Jinka je poměrně moderní město s několika restauracemi, obchody a bankami a je výchozím bodem pro poznávání okolních vesnic a etnických skupin.

Jedním z nezapomenutelných zážitků, které jsme zažili v Etiopii, byl výlet do údolí Omo za místními etniky. Po cestě do údolí jsme zaplatili vstupné do národního parku Mago, a opět jsme dostali ozbrojený doprovod pro případ nouze. Naší první zastávkou byla vesnice divokého etnika Mursi. Před vesnicí hlídkovala etiopská armáda. Mursiové jsou známí svými tradičními zvyky, a také zejména díky ženám, které které nosí v dolním rtu velké kruhové dřevěné talířky a po celém těle mají jizvové tetování. Když dívka dosáhne věku mezi 10 a 15 lety a vdá se, jsou jí vyraženy dva až čtyři přední zuby. Její matka jí pak rozřízne kůži pod spodním rtem a vloží tam malou dřevěnou zátku. Jak se rána hojí, dívka postupně vkládá větší a větší dřevěný talířek. Čím větší talířek dívka nosí, tím je pro svého muže atraktivnější. Talířky mohou dosáhnout až do průměru dvanácti centimetrů. Pokud však její manžel zemře, musí si dívka ret uříznout, a stane se tak neatraktivní.

Mursi jsou jedním z nejexotičtějších a nejzáhadnějších etnik v údolí Omo v Etiopii. Žijí izolovaně od zbytku světa a chrání si svou kulturu a tradice. V minulosti byli považováni za velice nepřátelské a násilné etnikum, které odmítalo cizince ve svých vesnicích. Proto možná ta hlídka Etiopské armády před vesnicí. Většina mužů Mursi je ozbrojená. V Etiopii je zbraň znakem dospělosti a schopnosti muže ochránit svou rodinu. Nejčastěji je to útočná puška AK-47. Když putujete po Etiopii, potkáváte zbraně na každém kroku. A neplatí to jen pro Mursi.

Dnes jsou Mursi k návštěvníkům otevřenější, ale stále si udržují svou identitu a hrdost. Bylo to jako vstoupit do jiného světa. Viděli jsme ženy s velkými talířky umístěnými pod dolním rtem, muže a ženy s ozdobnými jizvami na těle a nahé děti ozdobené šperky z mušlí a perel. Fotografování ve vesnici podléhalo přísným pravidlům. Platilo se za každé cvaknutí fotoaparátu a to každé osobě na pořízené fotografii. Výsledné fotografie a zážitek z návštěvy vesnice je nepopsatelný a nezapomenutelný.

Z vesnice Mursi jsme se přesunuli do města Omorate, kde jsme se ubytovali v levném hotelu a odkud jsme jeli navštívit vesnici etnika Hammar. Hamarové jsou dalším ze zajímavých kmenů v Etiopii, kteří jsou známí svým tradičním rituálem zvaným “býčí skákání”. Tento rituál slouží k zasvěcení chlapců do mužnosti a je pro Hamary velmi důležitý. Celý proces býčího skákání začíná tím, že příbuzné ženy chlapce tančí a zpívají, zatímco jim muži bičují záda. Tímto způsobem ukazují svou podporu iniciátorovi rituálu, který bude muset dokázat svou odvahu a sílu. Chlapec, který se chce stát mužem, musí dvakrát přeběhnout sem a tam po hřbetech řady býků. Pokud selže, je zesměšněn. Pokud se mu však podaří úspěšně dokončit skok, stává se oficiálně mužem a může si vzít ženu. Dospělí muži z kmene Hammar si upravují své vlasy hlínou a pigmenty červené a bílé barvy. Tuto směs pak vyhlazují a různě tvarují. I zde jsme museli dodržovat pravidla fotografování podobně jako ve vesnici Mursi.

Naše cesta za etnikem Dassanech nás zavedla ke břehu řeky Omo, která je životodárnou tepnou pro mnoho etnických skupin v údolí Omo. Zde na nás čekal převozník, který nás v tradiční dlabané loďce převezl přes bájnou řeku Omo. Na těchto malých a nestabilních loďkách mám vždycky strach, abych neutopil svoji fotovýbavu. Etnikum Dassanech žije v oblasti na hranici s Keňou a Jižním Súdánem. Dassanech jsou známí svou schopností přizpůsobit se náročným podmínkám v polopouštním klimatu a také svou originální výrobou šperků z recyklovaných materiálů.

Po příchodu do vesnice nás přivítal náčelník místní vesnice, kterému jsme zaplatili za prohlídku a možnost fotografovat. Tyto peníze jdou přímo na podporu místní komunity, která se potýká s nedostatkem zdrojů a konflikty s okolními kmeny. Náčelník nám poskytl průvodce, který nám vysvětlil zvyky a tradice Dassanech. Po vesnici jsme se tentokrát mohli pohybovat volně a mohli jsme si fotit jak jsme chtěli.

Brzy ráno po probuzení v Arba Minch jsme vyrazili na místní krokodýlí farmu. Je to jeden z největších chovů krokodýlů v Etiopii a můžete zde vidět stovky těchto plazů různých velikostí.

Po návštěvě farmy jsme se vydali na výlet do nedaleké vesnice Dorze. Je to malá komunita etnik skupiny Dorze, která je známá svými jedinečnými domy ve tvaru sloních hlav. Jsou to vysoké kónické stavby, které jsou zhotoveny z bambusových tyčí, rákosu a listů ensetu, což je druh banánovníku. Chatrč má dvě patra, spodní patro slouží jako obytný prostor pro rodinu a horní patro jako skladovací prostor pro potraviny, náčiní a další věci.

Ve vesnici nás přivítal průvodce který nás pozval do jednoho z domů. Vnitřní prostor chatrče je jednoduchý, bez nábytku a jiných ozdobných prvků. Rodina spí na zemi na matracích nebo rohožích a ve vedlejším odděleném prostoru nocuje dobytek. Pro vaření jídla používají otevřený oheň. I přesto, že jsou dorze chatrče velmi jednoduché, jsou velice praktické a jsou velmi dobře přizpůsobené místním klimatickým podmínkám.

Během naší návštěvy vesnice Dorze nám ženy ukázaly ruční spřádání bavlny a přípravu místní speciality Kocho. Kocho je tradiční placka z rostliny ensetu, která je příbuzná s banánovníkem. Nejprve se listy ensetu nastrouhají a zabalí do listů banánovníku, poté se zakopou do země, kde fermentují po několik dní. Následně se vyndají a promíchají s vodou, aby se vytvořilo těsto, to se pak rozprostře na rozpálené pánvi nad otevřeným ohněm a peče se do zlatova. Placku jsme ochutnali k obědu a hostitelé nám k tomu nabídli tradiční místní pálenku. Jednalo se o silný alkoholický nápoj s ostrou chutí a vysokým obsahem alkoholu. Bylo by nezdvořilé odmítnout. S pálenkou jsme strávili celé odpoledne. Večer jsme se vraceli do Arba Mich v rozjařené náladě.

Městský park Amora Gedel Park, se nachází na břehu bezodtokového jezera Awasa které leží v nadmořské výšce 1708 metrů. Park je domovem mnoha druhů ptáků a savců, které se dají pozorovat zblízka. V parku se pohybují habitované Guerézy pláštíkové, které jsme se marně snažili vyfotit nedaleko vesnice Hammar. Gueréza pláštíková (Colobus guereza) je druh opice patřící do čeledi kočkodanovitých. Tento druh obývá lesy a savany ve východní Africe, od Etiopie po Tanzanii a Keňu. Gueréza pláštíková je ohrožený druh, zejména kvůli ztrátě svého přirozeného prostředí způsobeného odlesňováním a zemědělstvím. V parku jsme kromě gueréz fotografovali i habitované marabu a kočkodany, kteří se živí zbytky jídel od návštěvníků parku. Park je ideálním místem pro relaxaci a odpočinek.

Senkele Hartebeest Sanctuary o rozloze 54 kilometrů čtverečních je chráněná oblast v regionu Oromia v Etiopii a nachází se asi 10 kilometrů jižně od silnice Shashemene do Arba Minch poblíž města Aje. Hlavním cílem této rezervace je záchrana ohroženého endemického buvolce Swayneův. Buvolec Swayneův (Alcelaphus buselaphus swaynei) je ohrožená antilopa pocházející z Etiopie. Dvě z největších zbývajících populací buvolců se nacházejí v Senkele Hartebeest Sanctuary Swayne a v národním parku Maze. V roce 2019 bylo v Senkele Hartebeest Sanctuary zaznamenáno asi 700 jedinců tohoto druhu.

Náš měsíční výlet po Etiopii pomaly končí. Začínáme se vracet do hlavního města Addis Abeby. Cestou k jezeru Ziway jsme se zastavili ve Wondo Genet, je to malebné městečko a rekreační oblast v jižní Etiopii, které je známá svou přírodní krásou a termálními prameny. Jedním z dalších lákadel pro turisty je ve Wondo Genet také pozorování ptáků. Městečko se nachází v nadmořské výšce 2 200 metrů nad mořem, je obklopené tropickým pralesem a zemědělskou krajinou. Kromě vyhlášench termálních pramenů je zde mnoho turistických tras, kde se můžete procházet, fotografovat ptáky a užít si krásy okolní přírody.

Po obědě jsme zde potkali místního průvodce, který nás přesvědčil, ať se zajedeme podívat do Cheleleka Wetland. Byli jsme zvědaví, co nás čeká, protože jsme o tomto místě včetně našeho řidiče neslyšeli. Je to mokřadní oblast která se rozkládá na ploše přibližně 13 km² a je tvořena několika menšími jezírky a bažinami, které jsou propojeny potoky a kanály. Některá jezírka jsou termální s vysokou teplotou vody, a v jednom jezírku byli hroši.

Mnoho turistů sem asi nejezdí, protože po našem příjezdu se k nám seběhla skoro celá vesnice. Přišli se podívat se co se děje. Všichni byli velice přátelští, o to víc nás mrzelo, že nakonec došlo k několika drobným nepříjemnostem. Když jsme toto místo opouštěli, vesničané se dožadovali finanční odměny za naši návštěvu. Náš průvodce z Wondo Genet neměl žádnou dohodu s místními vesničany a tak jsme smluvenou platbu průvodci za návštěvu tohoto místa po krátkých dohadech předali vesničanům.

Navíc mi místní děti při chvilce nepozornosti, kdy jsem jim hledal v kufru suvenýry, ukradli sluneční brýle. Nebylo to ale nic co by mě nějak výrazně trápilo, kdyby o ně požádali, klidně bych jim je věnoval, ale vrhlo to stín na obyvatele tohoto místa.

Z Cheleleka Wetland jsme vydali do města Ziway, kde jsme chtěli stihnout večerní procházku po okolí jezera. Ziway je sladkovodní jezero, které je napájeno řekou Meki a několika menšími přítoky. Je důležitým místem pro vodní ptactvo, a to zejména pro různé druhy racků, pelikánů a kormoránů. Bohužel, to, co jsme viděli, nás zklamalo. Všude kolem byla velká spousta odpadků a špíny. Ubytovali jsme se v podvečer v levném hotelu nedaleko jezera.

Ráno jsme se vypravili na snídani do hotelu u jezera. Během ní jsme obdrželi SMS zprávu od naší agentky o zrušení našeho letu. Ze zprávy nebylo jasné, o jaký let se jedná a agentka byla nedostupná. Rozhodli jsme se situaci řešit až na letišti. Po snídani jsme se podle plánu vydali do hlavního města Addis Abeby. Během cesty jsme naposledy párkrát zastavili, abychom mohli fotografovat poslední zajímavé scenérie. Na letiště Bole International jsme dorazili odpoledne.

Museli jsme se rozloučit s naším skvělým řidičem a průvodcem Danielem. Jeho profesionální přístup, ochota a vstřícnost nás naprosto nadchly. Byl to člověk, který se dokázal postarat o každý problém, na který jsme během naší narazili. Jeho znalosti místní kultury a historie nám umožnily lépe pochopit a vnímat krásy a zajímavosti Etiopie. Budeme na něj nejen vzpomínat, ale budeme i doufat, že se s ním ještě někdy setkáme, třeba při nějaké naší další cestě do Etiopie.

Na letišti v Káhiře jsme měli několikahodinové mezipřistání, takže jsme si mysleli, že se tam jenom trochu protáhneme a budeme pokračovat do Vídně. Když jsme přiletěli do Káhiry, čekalo nás nepříjemné překvapení. Od personálu letiště jsme se dozvěděli, že náš let do Vídně byl zrušený a posunutý na další den. To znamenalo, že jsme museli strávit celý den a noc bez zavazadel v letištním hotelu v Káhiře.

Nejdříve jsme byli trochu naštvaní, ale pak jsme si řekli, že to je příležitost využít situace a vyrazit na výlet do Káhiry. V hotelu do kterého nás odvezli z letiště jsme si pronajali auto s řidičem a domluvili jsme se s ním na ceně výletu. Chtěli jsme vidět pyramidy v Gíze, které jsou asi 20 kilometrů od letiště. Protože byl ramadan, věděli jsme, že jsou pyramidy dnes odpoledne zavřené. Ramadan je svatý měsíc pro muslimy, a mnohé památky mají během ramadánu upravenou otevírací dobu. Chtěli jsme je vidět aspoň z venku. Cestou k pyramidám jsme pozorovali rušný život v ulicích Káhiry, který je plný kontrastů. Viděli jsme moderní mrakodrapy, staré mešity, luxusní auta a vedle osly s vozíky, značkové obchody a obyčejné pouliční stánky.

V zapadlé uličce nedaleko pyramid, kam nás zavezl hotelový řidič, jsme si najali koňský povoz se kterým jsme zajeli do pouště k pyramidám. Sami by jsme do těch míst asi nikdy nevkročili. Řidič nás ale přesvědčil že jsme v pohodě a že by tu mělo být relativně bezpečno. Dva dny na to kousek opodál místní radikálové odpálili bombu v autobusu jihoafrických turistů. Takže asi tak to tam bylo bezpečné. To co jsme ale viděli cestou z koňského povozu když jsme projížděli starou Gízou asi mnoho turistů neuvidí. Projížděli jsme úzkými uličkami starého města, kde jsme potkávali obyčejné egypťany, na jedné ulici jsme viděli u silnice pošlé koně, které tam prostě jen tak nechali, všude bylo spusta odpadků a silný zápach. Prostě úplně něco jiného než jak se prezentují egyptské pyramidy třeba v televizi nebo u cestovních kanceláří.

Při zpáteční cestě do hotelu jsme navštívili “City of the death - Město mrtvých”. Město mrtvých je série rozsáhlých islámských nekropolí a hřbitovů v Káhiře, které jsou zahrnuty do seznamu světového dědictví UNESCO. Život ve Městě mrtvých není tak strašidelný, jak by se mohlo na první pohled podle názvu zdát. Pro mnoho obyčejných lidí je to jediná možnost, jak najít dostupné bydlení v přelidněné Káhiře. Některé hrobky jsou velké a luxusní, s koupelnami, kuchyněmi a elektřinou, jiné jsou malé a skromné, s matracemi na podlaze a svíčkami pro osvětlení. Obyvatelé města mrtvých jsou potomky rodin, které zde žijí po generace nebo přistěhovalci z venkova a uprchlíci. Poznat nenablýskanou Káhiru a Gízu pro nás byl další nezapomenutelný zážitek.